Postavičky k objednání v příštím roce

Originální práce Jana Vinckera spočívá v nepřeberném množství tematických postaviček.

V tomto článku představím výrobní program na příští rok.

Postavičky je možné si objednat na Vánočních trzích v Olomouci.

Všechny budou vystaveny a bude možné si je prohlédnout ve stánku poblíž velkého Janova betlému.

Basista

v katalogu označený číslem 13

Basista

To bych nebyl já abych nepřihodil něco navíc . O base je toho moc v minulosti a historii .

Velká basa (kontrabas) se do tradičních lidových muzik na Moravě a ve Slezsku, včetně Valašska, pevně začlenila zejména koncem 19. a v průběhu 20. století, kde nahradila dřívější basové nástroje (např. gajdy nebo cello).

Jako největší strunný nástroj sloužila basa k udržování rytmu a harmonického základu, čímž se stala nepostradatelným pilířem kapel, jako byly lidové hudební formace zvané štrajchy.

Hráči na basu tak v těchto souborech představovali základní kotvu pro melodické nástroje (housle, klarinet, cimbál) a významně se podíleli na charakteristickém zvuku regionálních folklorních souborů.

Houslista

Katalogové číslo 14

Houslista

Housle byly v české a moravské lidové hudbě historicky nejdůležitějším melodickým nástrojem a houslista, označovaný jako primáš, stál vždy v čele hudebního souboru (cimbálové muziky nebo štrajchu).

Role primáše přesahovala hru hlavní melodie; byl to on, kdo řídil celou muziku gesty, určoval tempo, dynamiku, tóninu, improvizoval a volil repertoár.

Zatímco v Čechách byly housle často v dechových nebo dudáckých muzikách doprovázeny jinými nástroji, na Moravě je primášova sólová hra typická pro Slovácko a Valašsko, kde se zdobí specifickými regionálními ornamenty a frázováním.

S ozembouchem

Katalogové číslo 18

S ozembouchem

I tento nástroj byl a dodnes je podstatným prvkem folklorních kapel a neodmyslitělně patří do historie muzicírování .

Ozembouch, známý také jako vozembouch nebo bambas, je tradiční lidový rytmický nástroj, jehož původ sahá pravděpodobně do středověku. V nejstarší doložené podobě fungoval jako jednoduchá basující tyč, kdy byla struna napnutá přes rezonátor (např. hovězí měchýř) a rozeznívala se smyčcem. Tato raná forma plnila v hudeckých muzikách funkci rytmické a harmonické kotvy.

V průběhu 19. století však nástroj ztratil svou strunnou a basovou funkci a proměnil se v ryze perkusní. Původní rezonátor nahradil malý bubínek a plechovky, rolničky a cimbálky byly připevněny na dřevěnou tyč. Název je odvozen od charakteristického způsobu hry, kdy se nástrojem bije o zem (vozembouchá), čímž se rozezní všechny chřestivé a bubnové prvky, což z něj činilo vtipný a hlučný doplněk dudáckých muzik a kočovných loutkářů.

Košíkářka

Katalogové číslo 26

Košíkářka

U postavičky košíkáře si všimněte košíku. Je to jemná práce Jana. Seděl jsem u něj několikrát v dílně. Občas si spolu dáme kafe brzy ráno. A u košíku jsme se jednou zastavili. Košík, no a, no tak když mi ukazoval jak jej vyrábí, tak mi spadla brada. Není co říct.

A teď něco v krátkosti o historii košíkářství . Košíkářství je řemeslo staré přes 12 tisíc let, které začalo jako nezbytná součást každodenního života. Je starší než keramika. Po tisíciletí to byla  nutnost – bez proutěného koše by to nešlo .  Z proutí se pletly koše, sítě a primitivní ochranné prvky. Proutí bylo snadno dostupný materiál, a proto pletení zvládal téměř každý.

Postupně se košíkářství vyvinulo v samostatné řemeslo, kde byla oceňována mistrovská zručnost. V českých zemích (např. na Mělnicku) symbolizovalo košíkářství lidskou schopnost přeměnit přírodní materiál na užitečný a trvanlivý předmět.

Dnes je tradiční košíkářství ceněno pro svou kvalitu a jedinečnost. Zaručuje ruční práci a trvanlivost. Košíkářství představuje kontinuitu tradice a zručnosti v moderním světě.

S koláčema

Katalogové číslo 32

S koláčema

Tradice, všechny události, které měly nějaký význam, byly vždy doprovázeny a pořád jsou tradičními koláči. A tato postavička tuto tradici připomíná. Koláče byly vždy ozdobou každé události a byly ženy, které byly a jsou opravdovými mistry v pečení koláčů. A teď kousek historie této tradice.

Koláče jsou mnohem starší než česká kuchyně. Jejich historie sahá až k civilizacím starověkého Babylónu a Egypta. Původně nešlo jen o jídlo, ale o součást rituálů a magie. Tvar a náplň koláče měly magickou sílu a sloužily ke stvrzení slibů. Například maková náplň měla zajistit plodnost a snědení koláče u Slovanů symbolizovalo uzavření pokrevního bratrství. Koláče tak byly od počátku svázány s něčím důležitějším než jen s jídlem.

V českých a moravských zemích se koláče stalsymbolem slavnostních chvil .

Staly se nezbytnou součástí velkých událostí, jako jsou svatby, křtiny nebo posvícení. Původně se pekly jen ve sváteční dny. Dnes je známe v mnoha regionálních podobách – od drobných svatebních koláčků, přes moravské kulaté koláče, až po slavné frgály na Valašsku.

I dnes, kdy se moderní kuchyně mění, zůstávají koláče důkazem řemeslné tradice a rodinného odkazu . Jsou dokladem toho, že i to nejjednodušší jídlo má hluboký kulturní význam.

Rybář

Katalogové číslo 42

Rybář

Mýty – tak v nich budu pokračovat. Postavičky, které Jan vyřezává dlouhá léta, mají mýtický význam, i když je postavička skromně pojmenovaná Rybář. A je to mýtus s obrovským historickým významem. V krátkosti pár vět o Rybáři a rybářství.

Lov ryb je jednou z nejstarších lidských činností, jejíž počátky sahají až do paleolitu, zhruba 15 tisíc let před naším letopočtem. Ryby představovaly důležitý zdroj potravy pro přežití. Lidé používali kostěné harpuny, později udice a háčky, jak dosvědčují nálezy u starověkých kultur v Číně, Egyptě nebo Řecku.

V českých zemích má historie rybníkářství dlouhou tradici. První písemné zmínky o rybnících pocházejí již z konce 10. a 11. století, kdy se zakládaly především u klášterů a sloužily pro chov kaprů jako důležitého postního jídla. Zlatý věk rybníkářství nastal v 15. a 16. století, kdy působili slavní rybníkářští mistři jako Štěpánek Netolický a Jakub Krčín. V té době vznikly rozsáhlé rybniční soustavy, které formovaly krajinu a zajistily dostatek ryb.

Dnes se rybářství dělí na rybniční hospodaření a sportovní rybolov. Navzdory moderní době zůstává rybářství důležitým spojením s přírodou a tradicí.

S vánočkou

Katalogové číslo 44

S vánočkou

Jan mně dal seznam postaviček , abych připravil blogový článek a mám tu vánočku . Vím o tom mnoho za ty roky co se známe . Jen se usmívám co téma postavičky to je tradiční záležitost . Vánočka samozřejmně také . Není jen obyčejné pečivo. Je to jeden z nejstarších a nejvýznamnějších symbolů českých Vánoc. Její pletený tvar, připomínající spící děťátko v zavinovačce nebo slunce, je už po staletí spojen s hojností, plodností a novým životem.

Tradice velí, že vánočka by měla být upečena z poctivého kynutého těsta, bohatého na máslo, žloutky, rozinky a mandle. Proces pletení, ač se zdá složitý, je meditativní rituál. Původně se pletla z devíti pramenů, které symbolizovaly vzájemnou soudržnost a sílu rodiny.

Ať už pečete vánočku sami doma a vůně vanilky a citronové kůry se nese Vaším domem, nebo si ji dopřáváte od oblíbeného pekaře – dopřejte si tento malý rituál. Nejde jen o chuť, ale o ten jedinečný okamžik klidu, který vánočka přináší. Ať Vám letošní vánočka přinese štěstí a bohatství do nového roku.

Hospodská

Katalogové číslo 45

Hospodská

Práce řezbářského nožíku a dláta je krásně vidět. Koho by napadlo, že je někdo schopen vyřezat jitrnici? Jane, Jane , ty jsi vtipálek k nezastavení ! Musím uznat, že postavička hospodské s mázem piva a jitrnicemi přímo volá po posvícení .

V období posvícení ožívají staré tradice a s nimi i role ženy hospodské, která se stává strážkyní a hybnou silou těchto oslav. Je to právě ona, kdo s láskou a pečlivostí připravuje posvícenské hody, jež jsou nedílnou součástí místních oslav.

Její umění se projevuje v přípravě klasických pokrmů, které voní celou hospodou – od dozlatova upečené posvícenské husy či kachny, přes tradiční knedlíky, zelí, až po lahodné koláče a buchty, které chutnají jako od babičky. Žena hospodská tak nevaří jen jídlo, ale vaří vzpomínky a udržuje při životě chuť dětství a domova.

Kromě kulinářského mistrovství se stará i o slavnostní atmosféru. Zdraví hosty, dohlíží na plynulý chod podniku a zajišťuje, aby se každý cítil součástí posvícenské radosti a veselí. Díky ní se hospoda v období posvícení stává centrem dění, kde se setkávají rodiny a přátelé, aby společně oslavili sklizeň a poděkovali za hojnost.

Žena hospodská je zkrátka nepostradatelnou součástí posvícenské tradice. Je to ona, kdo s úsměvem a neutuchající energií přispívá k tomu, že se tyto staré zvyky předávají z generace na generaci a posvícení zůstává skutečným svátkem pro celou vesnici či město.

Palma

Katalogové číslo 47

Palma

Úl

Katalogové číslo 51