Betlém po kompletní renovaci.

V hlavní roli u řezbáře je lipové dřevo, i když se Jan nebojí ani tvrdého jasanu. Jeho zkušenosti s prací s motorovou pilou, kterou používá jednu z nejsilnějších Stihl, jsou obdivuhodné a preciznost jeho řezů je neuvěřitelná. Ale o tom dnes nechci psát, snad někdy příště. Jde mi o něco úplně jiného – lipové dřevo a péči o takovou sochu. Zkrátka ji nemůžete jen tak postavit na déšť a myslet si, že to dopadne dobře. Ne, nedopadne. Vlhkost, kterou dřevo nasaje, způsobí postupné hnití a proces je rychlý. Takto je nastavena sama příroda: strom spadne, navlhne od půdy a rychle se rozloží, aby dodal potřebné živiny pro další růst rostlin v lese. Koloběh přírody. Ale nic není tak černobílé. Dřevo, pokud se o něj dobře staráte, vydrží staletí, ale ta vlhkost... Tady se staletím hodně vzdálíme. Tento lipový betlém Jan vytvořil před 10 lety. Když jsme to spolu probírali, bylo vidět, jak se nostalgicky zasnil. „Jsem pyšný na to, jak jsem to tehdy vyřezal, ale dnes jsem už se stylem svých soch jinde,“ řekl. Já se usmívám a souhlasím: „Máš naprostou pravdu, jsi jinde. Ale betlém má své kouzlo a vypadá výborně, má velkou kulturní hodnotu.“ Když se betlém dovezl, byl popraskaný. Jan už takové věci neopravuje, a tak měli jeho učedníci příležitost provést tuto renovaci. Jak je vidět, dopadlo to na jedničku, jako by právě vyjel z výrobní linky. Je vidět, že jeho škola má něco do sebe. A pojede zpět tam, kam patří – na jih Moravy. Co bude dál? Další práce, která už čeká na pracovní ploše. A jak se tedy o sochy starat? Napište nám a my vám poradíme.